Předseda Česko-vietnamské společnosti Marcel Winter obdržel od Františka Svobody z Prahy 4 písemnou stížnost na všechny Vietnamce v ČR, která je plná zloby, urážek a nenávisti. Kopii dopisu poslal autor na Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR i na Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Vzhledem k tomu, že to není jediný případ otevřené nenávisti vůči všem Vietnamcům v ČR, který Česko-vietnamská společnost dostává, je opravdu nutné v aktivitách proti celoplošnému paušálnímu špinění a urážení Vietnamců v ČR i nadále pokračovat a ještě s větším úsilím. Dopis Františka Svobody také osobně uráží i špiní předsedu Česko-vietnamské společnosti Marcela Wintera, což je důsledkem toho, že v mnohých případech pouze a výhradně on se jménem Česko-vietnamské společnosti veřejně zastal vietnamské komunity i když všechny jiné spolky a sdružení v ČR mlčely. Zveřejňujeme otevřenou odpověď předsedy Česko-vietnamské společnosti Marcela Wintera na urážlivou a nenávistnou stížnost Františka Svobody z Prahy 4:
Pan František Svoboda, Za lesním divadlem 101/2, Praha 4
Pane Františku Svobodo!
Vaše xenofobní stížnost plná nenávisti, hnusných urážek a špinění všech Vietnamců v ČR i mé osoby dokazuje, že aktivity naší celostátní Česko-vietnamské společnosti jsou i nadále celospolečensky aktuální a velmi potřebné. Vaše tvrzení, že Vietnamce podporuji, protože se z nich mám dobře je lež, protože funkci předsedy ČVS vykonávám již 11. rok zadarmo a na úkor svého volného času. ČVS nikdy neměla a nemá žádného placeného pracovníka. Vaše tvrzení, že kvůli mé postavě jsem se měl za komunistů dobře je opět lež a navíc urážka mé osobní cti. V totalitě jsem měl zákaz studia na všech vysokých školách i zákaz pracovat v kanceláři, musel jsem se 3krát s rodinou stěhovat za prací do jiného kraje a vykonávat práci postupně v 15 podnicích, abych jako pravicový oportunista uživil rodinu se svými 3 dětmi.
Jako úkolový dělník – brusič kulatých průměrů jsem pracoval v ČKD Naftové motory v Praze 5, jako svářeč autobaterií v Akumě Mladá Boleslav, či jako dělník na transferech v Auto Škodě Mladá Boleslav, nebo jako lisař v Gumokovu Hradec Králové. A to jsem byl vyučený soustružník kovů a měl jsem strojní maturitu získanou večerním studiem po práci. Nemám proto důvod vyhovět vaší žádosti a sbalit si kufr a odjet mimo republiku. Opět ve svém dopise lžete, když uvádíte, že se u nás usadilo několik set tisíc Vietnamců a jako příklad uvádíte Sapu v Praze 4. Vietnamců žije v ČR přes 60 tisíc a ve VOC Sapa v Praze podniká zhruba 2000 vietnamských podnikatelů, kteří bydlí po celé Praze, nikoliv jen v Libuši.
Pokud citujete, že v bývalých Drůbežářských závodech v Libuši dříve pracovalo 2000 lidí, tak to, že tam již nepracují není rozhodně vina Vietnamců. Koupení zkrachovalých Drůbežářských závodů v Praze 4 – Libuši zprostředkoval pro Vietnamce bývalý ministr průmyslu a obchodu ČR Miroslav Grégr. Naopak Vietnamci pak museli nejdříve odstranit ekologické škody vzniklé za provozu bývalého podniku, zejména zlikvidovat oleje ve sklepech bývalých výrobních objektů. Vaše urážky všech vietnamských maminek, že u nás „rodí děti jako na běžícím pásu“ jsou vrcholem lidského hnusu. Vietnamské děti se výborně učí na našich školách, na základních školách mají průměr 1,3 a na středních školách 1,7. Zhruba 700 Vietnamců úspěšně studuje naše vysoké školy a mnozí z nich končí studium na tzv. červený diplom. Někteří vietnamští vysokoškoláci dokonce získali ocenění Akademie věd ČR za své vysokoškolské práce. Každý Vietnamec není jen trhovec, to si prosím už konečně uvědomte.
Závěrem mi píšete, že se mi daří báječně, protože jinak bych to pro Vietnamce nedělal. I když nepodnikám a jako důchodce bydlím v podnájmu a mám jen 15 let staré auto, tak se opravdu duševně cítím báječně. Martin Luther King řekl: „Pokud člověk nenajde něco pro co by žil, tak nemá jeho život smysl„. Já jsem pane Svobodo před 20 lety našel smysl svého života v tom, pomáhat prohlubovat přátelství i spolupráci ČR s VSR a aktivně pomáhat českým exportérům (bez jakékoliv podpory našeho státu mé osobě) úspěšně vstoupit na vietnamský trh, ale také před 17 lety v tom, pomáhat v integraci Vietnamců do naší společnosti, aby se jim u nás žilo co možná nejlépe a chránit je před xenofobií, lží, nenávistí a urážkami. A to budu dělat do konce svého života.
Té naprosté většině slušných a zákony dodržujících Vietnamců budu pomáhat, chránit je a proti vietnamským kriminálníkům budu i nadále bojovat, aby nekazili dobré jméno a pověst Vietnamu i Vietnamců u nás. Zakladatel a prezident Vietnamu Ho Či Min začal Vietnamskou deklaraci nezávislosti slovy “ Všichni lidé byli stvořeni jako sobě rovní “ a na tuto lidskou pravdu bychom nikdo nikdy neměli zapomenout a podle ní se chovat i žít a pomáhat si. Jsme přece lidé.
V Praze: 31. 3. 2015
Marcel Winter