V sobotu 26. 8. 2023 zemřel ve věku 84 let Prof. Ing. Pavel Valíček, DrSc., první předseda Česko-vietnamské společnosti.

Narodil se 13. 5. 1939 v Nymburce a po ukončení základní školy studoval Střední zemědělskou technickou školu v Poděbradech. Pak od roku 1957 studoval na Vysoké škole zemědělské v Praze na Agronomické fakultě. Více jak 30 let pracoval na Institutu tropického a subtropického zemědělství, jenž byl tehdy součástí Provozně ekonomické fakulty VŠZ Praha. V 80. letech navštívil několikrát služebně Vietnam, přičemž zde pracoval na několika projektech tropických kulturních rostlin (praskavec ledencový, kávovník, tropické ovoce). Od roku 2000 byl v důchodu a odstěhoval se na Vysočinu do Martínkova, okres Třebíč, kde nadále publikoval, staral se o zahrady léčivých rostlin například v Třebíči. Po roce 2000 navštívil Vietnam – zhruba po 15 letech – ještě několikrát, kde sbíral léčivé rostliny se známým léčitelem a astrologem Emilem V. Havelkou.

Pan profesor byl autorem mnoha odborných i populárně naučných publikací, mimo jiné byl vedoucím autorského kolektivu rozsáhlé publikace, 1. vysokoškolské učebnice „Užitkové rostliny tropů a subtropů“, zároveň byl autorem několikadílného svazku „Léčivé rostliny Číny a Vietnamu“. Po založení Česko-vietnamské společnosti byl prvním předsedou této společnosti. Za jeho vedení ČVS se pravidelně valné hromady společnosti konaly v Kačině na Kutnohorsku, kde působilo zemědělské družstvo, které udržovalo kontakty se zemědělci v oblasti Giang Bien u Hanoje a tyto valné hromady se konaly vždy začátkem září, kdy se zároveň slavil státní svátek Vietnamu.

Pan profesor byl velký přítel Vietnamu, neboť zde strávil služebně mnoho měsíců. Budou na něho vzpomínat nejen jeho bývalí studenti, ale i kolegové jak od nás, tak i z Vietnamu a také jeho spolupracovníci z Česko-vietnamské společnosti.

Čest jeho památce.

JH

Dvojí metr

Mezi nejhlasitější kritiky ruské agrese proti Ukrajině patří od 24. 2. 2022 ministryně obrany Jana Černochová. (Aby bylo od počátku jasné – autor těchto řádků je proti ruské válce na Ukrajině, která je v Rusku cenzurována tak, že se zde nesmí slovo válka ani vyslovit a v žádném případě nesouhlasí se zločiny ruské armády. Lhaní Putina a spol. mu navíc připomíná lhaní L. B. Johnsona a R. M. Nixona o vietnamské válce v 60. respektive 70. letech 20. století).

Na druhou stranu ministryně Černochová začátkem roku 2022 navštívila USA, kde mimo jiné uctila památku jednoho čechoamerického letce (Neumana, jenž se v USA nazýval Newman), který zahynul za americké války ve Vietnamu. Jistě, ministryně Černochová je ročník 1973, takže vlastně ani americkou válku v Indočíně nepamatuje. Ale to ji jako političku neomlouvá. Tato bývalá bankovní úřednice, která se vrhla do politiky, se mohla již dávno dovzdělat, aby měla větší přehled o historii a politice… (Později ministryně navštívila i Vietnam – nicméně nebylo to proto, že by náhle změnila svůj politický názor, ale proto, že ji tam vyslal její šéf, premiér, kvůli obchodu, protože Vietnam má zájem o nové cvičné letouny Aero L-39NG, takže zde zastupovala zájmy České republiky…).

Možná si také vzpomenete, že když začala agrese Ruska proti Ukrajině, paní Černochová také řekla, že když to není OSN schopna vyřešit, ať se raději rozpustí. Bývalý český velvyslanec při OSN v Ženevě Jan Kára jako zkušený diplomat zdůraznil, že Rada bezpečnosti OSN je zastaralá, ale snahy o její reformy naráží na právo veta vítězných mocností II. světové války. Reforma by mohla přivodit jen destrukce současného světového pořádku, ale mít nedokonalou OSN je pořád lepší, než takový scénář. Jan Kára řekl, že „…pět vítězných mocností II. světové války si samozřejmě nechce sahat na svá privilegia a své veto. RB není dokonalá ve svém složení ani počínání, ale reformě by se nebránilo jen Rusko. V současném světě je to silný anachronismus. Jediná síla, která by mohla reformu přivodit, by byla totální destrukce světa, apokalypsa, zrušení globálního světového řádu. A pak by se začalo stavět znovu, pokud by bylo ještě co stavět. A já pořád říkám, že že je lepší mít hodně nedokonalou RB OSN než mít tuto apokalypsu!“ zdůraznil bývalý velvyslanec dne 2. 6. 2022. Celý příspěvek →

Nedávno vyšla u nás v nakl. JOTA (Brno) knížka vietnamské autorky. Jmenuje se Nguyen Phan Que Mai. Čekal jsem na tuto knihu a jakmile vyšla první den (bylo to asi 16. 6. t.r.), ihned jsem si ji objednal a také jsem ji měl asi během 3 dnů doma.

Autorka je doma celkem uznávaná, i když žije střídavě v Kyrgyzstánu a ve Vietnamu, ale studovala mimo jiné v Austrálii, žila v Bangladéši a tak podobně (její muž je totiž Němec, mají spolu 2 děti…). Nevím, proč zrovna v Kyrgyzstánu, ale to je jedno.

Kniha se jmenuje Hory zpívají. Přečetl jsem jí jedním dechem a musím říci, že to je přesně kniha, která se mi líbí. Četl jsem všechno, co z vietnamské literatury u nás vyšlo (mám na mysli vietnamské autory z Vietnamu, nikoliv americké vietnamského původu, jak nedávno vyšla jedna taková kniha u nás, tu jsem nečetl…). Z románů toho moc není, jedině od Nguyen Dinh Thiho Rozbité břehy (překládala Dr. Iva Klinderová – Zbořilová), to vyšlo ještě za socialismu (jistě, kniha napsaná v jiné době za jiné situace), ale moc mne nenadchl.

Jinak spíše básně (vesměs překlad I. Klinderová, něco Ivo Vasiljev – samozřejmě i Deník z vězení od HČM), Z novějších překladů vše od P. Müllerové nebo Petra Komerse, jinak mám všechny soubory vietnamských povídek (1. od Klinderové, 2. od kolektivu překladatelů vč. I. Vasiljeva či P. Komerse), ale ani ty mne zas tak nenadchly, že bych si pamatoval nějakou konkrétní povídku, i když vím, že jsou tam i někteří klasičtí autoři (např. To Hoai). P. Komers přeložil dokonce vietnamskou klasiku, básnířku Ho Xuan Huong, jenž je laděná trochu i eroticky – ve Vietnamu je to považováno za klasiku, i když některé dvojsmyslné verše se mládeži asi nepřednášejí… Celý příspěvek →

Celý příspěvek →

Fotograf Chu Chí Thanh, jenž o vánočních svátcích 1972 zachytil nejhorší americké bombardování Hanoje – ve Vietnamu, kde vzpomínají 50. výročí tohoto bombardování, nazývají Hanoj vzdušným Ðien Bien Phu. Některé snímky Chu Chí Thanhe:

Lékař a zdravotní personál vybombardované  nemocnice Bach Mai v Hanoji.

Rozbombardovaná nemocnice Bach Mai (vánoční svátky 1972).

Zničená ulice Kham Thien ve čtvrti Ðong Ða v Hanoji (vánoční svátky 1972).

Ulice Kham Thien byla zničena v noci 26. 12. na 27. 12. 1972 a při tomto bombardování zahynulo 287 lidí a 290 jich bylo zmrzačeno a zraněno.

Tehdejší švédský premiér Olof Palme k nelibosti Američanů toto vánoční bombardování Hanoje  a také Haiphongu přirovnal ke zločinu fašistů v Babím Jaru na podzim roku 1941 za 2. světové války.

Rozbombardovaná ulice Kham Thien v Hanoji (27. 12. 1972). Snímky připomínají dnešní situaci na Ukrajině – tady je vidět, že stejných zločinů se dopouštěli i Američané (a o několik let později, v roce 1979 i Číňané). Proto je nutné to neustále připomínat

Ke vzdušnému Ðien Bien Phu byla vydána Vietnamskou poštou pamětní známka:

Zajímavé je, že toto smutné výročí připomíná i zahraniční tisk (tj. západních zemí), nikoliv český…

Proto jsem se snažil toto napravit a zpracoval jsem to podle vietnamských i jiných zdrojů (Nhan Dan, VN Express, www.delcampe.net). Myslím si, že více slov k tomu není potřeba – snímky hovoří více než výmluvně a stačí si je prohlédnout.

Ing. Jiří Homola.

V sobotu 10. prosince 2022 se konala v Praze 24. Valná hromada naší celostátní Česko-vietnamské společnosti (ČVS). Při epidemii Covid-19 se v uplynulém období toto roční setkání nekonalo.

Letos jsme oslavili významné jubileum: 25 let činnosti Česko-vietnamské společnosti.

Celý příspěvek →