24. 7. 2016 16:04
V souvislosti s migrační krizí si Česko a některé další středoevropské státy vysloužily nálepku xenofobních zemí, které nechtějí přijímat uprchlíky z arabských zemí ani z Afriky. Česká vládní reprezentace naopak argumentuje, že to jsou nesmysly, protože v ČR žije už půl miliónu cizinců, se kterými nemá většinová společnost žádný větší problém. Jak tuto situaci vnímáte vy sám, který jako předseda Česko-vietnamské společnosti pracujete s vietnamskou menšinou už řadu let?
První Vietnamci k nám přišli studovat již v roce 1955, tedy před 60 lety. Následovali je pak pracovníci do mnoha podniků, kde je veřejnost poznala. Já jsem v totalitě jako úkolový dělník například zaučoval Vietnamce v Auto Škoda Mladá Boleslav a v ČKD Naftové motory v Praze 5. V současnosti u nás žije, studuje, pracuje v podnicích i podniká zhruba přes 67 tisíc Vietnamců. V průzkumech oblíbenosti cizinců, které si nechala udělat Česká televize, veřejnost umístila Vietnamce hned za Slováky a Poláky, což dokazuje, že se Vietnamci velmi dobře integrovali do naší majoritní společnosti. Velké sympatie široké veřejnosti získaly vietnamské „večerky“, které jsou i na mnoha vesnicích otevřené každý den od rána do pozdního večera, což chválí zejména starší občané a maminky malých dětí, když nemají možnost jezdit nakupovat autem několik kilometrů do vzdálených supermarketů. Tedy, abych odpověděl konkrétně na vaši původní otázku, Češi určitě xenofobní nejsou, to by tak Vietnamce nechválili.
I přes fakt, že Vietnamci pocházejí, pro nás, z dost exotické destinace, velmi dobře se zařadili do středoevropské společnosti. Jsou pracovití, velmi přizpůsobiví a jejich děti často získávají vysokoškolské vzdělání. Proč se nechovají ve většině podobným způsobem běženci z arabských zemí, například ve Francii nebo ve Švédsku? Je tím hlavním problémem náboženská filosofie, podle které byli vychováni?
Naprostá většina Vietnamců (až 90 procent) jsou mírumilovní buddhisté. Vietnamci nikdy ve své historii nenapadli žádný stát, ale přes 40 let bránili svoji svobodu v mnoha válkách. Dokonce se ubránili i loupežným nájezdům Rudých Khmérů a osvobodili Kambodžu od polpotovské genocidy, když celý svět proti tomuto vraždění civilistů nic nepodnikl. Vietnamské děti se u nás výborně učí, jejich průměrný prospěch na našich základních školách je 1,3 a na středních školách a gymnáziích 1,7. Přes 700 Vietnamců u nás studuje vysoké školy, včetně Policejní akademie i Univerzity obrany. A to nemají žádné státem placené poradce. Vietnamci doma i v ČR totiž mají úplně jiné životní priority než my a naprosto odlišné od lidí z arabských zemí a z Afriky. U Vietnamců je na prvním místě vzdělání dětí, a proto pracují často bez odpočinku a dovolených, aby mohli zaplatit svým dětem studium na kvalitních soukromých školách u nás i v zahraničí. Následuje finanční pomoc rodičům, neboť si jich nesmírně váží a ve Vietnamu nikdy nebyly a nejsou žádné domovy důchodců, a teprve to, co jim zbude, používají na chod své rodiny.
Loni přijala ČR okolo devadesáti křesťanských uprchlíků z Iráku a velmi vstřícně se o ně postarala. Hradila jim transfer, všechny potřebné životní náklady a ještě i kurzy češtiny. O tom se Vietnamcům žijícím u nás mohlo jen zdát. Přesto víc než polovina z těchto Iráčanů z Česka nakonec odešla. Jak si to vysvětlujete, proč se nechtěli u nás adaptovat?
Většina těchto uprchlíků přišla do EU využívat sociální a zdravotní zajištění, nikoliv pracovat v regionálních výrobních podnicích. To dokázala praxe ve Fordu v Kolíně nad Rýnem v Německu. Z 10 tisíc uprchlíků skončila v rekvalifikaci už po týdnu plná čtvrtina a celkem jich pak nastoupilo do zaměstnání jen 15. Odchod Iráčanů z Česka dokázal, že tito uprchlíci neutíkají z války do míru, ten přece u nás je, ale tam, kde jsou nejvyšší sociální podpory a kde jim poskytnou zdarma zdravotní pojištění a byty. Navíc v těchto zemích EU mají své známé nebo příbuzné. Bohužel, jak poslední tragédie z teroristických činů dokazují, přišli cíleně do EU mezi uprchlíky i aktivisté z Islámského státu. Naproti tomu u nás se nikdy nestalo, aby Vietnamec loupežně zavraždil Čecha, ale já osobně jsem byl již na šest pohřbech, kdy Češi loupežně zavraždili vietnamské obchodníky.
Podle nových návrhů Evropské komise by si mohly státy samy určovat, kolik běženců přijmou. Za každého migranta by pak získaly deset tisíc eur. V některých členských zemích, například v Maďarsku, Slovensku a Rakousku, plán na přesídlování migrantů narazil, v Česku je předseda vlády pro. „ČSSD dlouhodobě považuje přesídlování za lepší nástroj než relokace, a to jak z pohledu lepší možnosti kontrolovat, kdo přichází do Evropy, tak i proto, že přesídlování přímo z třetích zemí rozbíjí pašerákům jejich výnosný byznys model,“ uvedl premiér. To se však nelíbí ministru Babišovi, který poukazuje na to, že Brusel by nám do migrační politiky neměl mluvit: „Za rok a půl tento problém nezvládl, a Turecko, které to má za Brusel vyřešit, se pro nás stává spíš hrozbou než spojencem,“ řekl Babiš. Který názor je vám bližší?
Rozhodně souhlasím s názorem ministra Babiše. Vždy na prvním místě musí být bezpečnost našich občanů a teprve potom EU. Jsme suverénním státem a ne nějakou kolonií EU, či Německa, Francie nebo USA a podle toho musí všichni naši politici jednat. Neschopnost EU aktivně vyřešit hromadnou migrační vlnu z Afriky do Evropy dostatečnou kontrolou hranic EU ohrožuje budoucnost celé Evropy.
Podle posledních slov ministra Andreje Babiše je sice u nás okolo 400 tisíc nezaměstnaných, nicméně firmy hledají až 130 tisíc zaměstnanců. Chybějí především lidé do technických profesí, ale i do služeb. Za minulého režimu pracovali Vietnamci prakticky na všech možných postech, a to i řemeslných. Dnes už přece jen, a to platí především u těch starších, dávají přednost podnikání v gastronomii a prodeji spotřebního zboží, což jim je zřejmě bližší, a v čem jsou také dost úspěšní. Myslíte si, že migranti z arabských zemí by byli schopni na rozdíl od Vietnamců zaplnit mezery ve výrobní sféře, tedy ve strojírenství a dalších průmyslových odvětvích?
Rozhodně ne, to už poznali v Německu i v Rakousku a proto EU trvá na povinných přerozdělovacích kvótách. Nelíbí se mi taky předvádění některých cizinců, kteří u nás v totalitě vystudovali vysoké školy a zůstali tady žít, v našich televizích jako příklady pracovitosti těchto migrantů. Zejména to dělají státem stovkami milionů dotované organizace, co nabízejí pro cizince většinou jen rady a výuku češtiny, ale nikoliv žádnou smysluplnou kvalitní rekvalifikaci. Pak předvádí tyto cizince jako důkaz jejich možné integrace, čímž vědomě obelhávají stát i celou veřejnost.
Právě jsem se vrátil ze své 48. návštěvy Vietnamu a po mém jednání na vietnamském ministerstvu práce a sociálních věcí v Hanoji jsem získal písemné potvrzení tohoto ministerstva, že Vietnam má zájem k nám legálně vysílat své kvalifikované občany. Mnoho našich lidí v minulosti pracovalo v podnicích s Vietnamci a dnes, když řadě firem hrozí z nedostatku zaměstnanců zánik nebo penále z nedodržení kontraktů, by oficiální legální spolupráce ČR s Vietnamem pomohla tento velký ekonomický problém minimalizovat, případně i vyřešit. V současné době zhruba 3 tisíce Vietnamců pracuje v našich podnicích. Tradice zde je a pracovitost Vietnamců je známá i praxí potvrzená.
Podle názorů nemalé části české veřejnosti by měl stát určitě pomoci běžencům bezprostředně postiženým válkou. Podle jejich mínění by se mělo jednat o dočasný azyl pro spolehlivě prověřené osoby. Kde by si podle vás mohli tito lidé najít v české společnosti své místo, aby se nestali jen pasívními příjemci podpory? V gastronomii, v zemědělství v textilním průmyslu…?
Vzhledem k tomu, že našim firmám schází přes 116 tisíc pracovníků, tak prakticky kdekoliv. Ale musí chtít se naučit rychle česky, řádně se rekvalifikovat na potřebné dělnické profese a často i v úkolové mzdě začít pracovat. A tuto pravdu by každému z nich měli před příchodem k nám říct.
Jak se vůbec dívá většina z vietnamských rodáků žijících v Česku na migraci arabských a afrických uprchlíků? Jsou zastánci spíše otevřené náruče po vzoru našich německých sousedů, anebo jsou opatrnější a mají strach o svou bezpečnost jako většina Čechů? A jak hodnotí nynější teroristické útoky ve Francii a Německu? Zajímají se vůbec o evropskou politiku?
Vietnamci jsou, jak jsem už řekl, z 90 procent buddhisté, a tak mají mírumilovné srdce. Poznali mnoho skutečných válek a proto vědí, jak jsou civilisté ohroženi. Jsou ale také velmi opatrní, protože mají strach o bezpečnost svých dětí a svých rodin. Cítí tento problém, jako většina Čechů. Na facebooku Vietnamci ukazují záběry z teroristických útoků v Evropě a hromadně je odsuzují. Při útoku na redakci v Paříži mnoho Vietnamců si na facebooku vyměnilo svůj portrét na logo „I my jsme Paříž!“, což dokazuje jejich postoj. Vím to, protože na své facebookové stránce mám 2783 vietnamských přátel. Zajímají se nejen o politiku u nás i v EU, ale i ve světě. Jak řekl loni v říjnu v Praze a letos v únoru v Bratislavě prezident Miloš Zeman, a také letos dvakrát v Bruselu premiér Sobotka, Vietnamci se u nás nejlépe integrovali ze všech cizinců z třetích zemí. Mají pravdu a EU by se v tomto směru měla od nás učit.
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Obelhavaji-stat-i-verejnost-Sef-Cesko-vietnamske-spolecnosti-se-tvrde-pustil-do-dotovanych-organizaci-ktere-v-televizi-predvadi-integrovane-cizince-445903