Raymonde Dien (*13. 5. 1929 – †19. 8. 2022)

 (Raymonde Dien a Henri Martin s prezidentem Ho Či Minem v Hanoji v roce 1956.)

V rozmezí srpna a září zemřelo několik významných osobností politického a kulturního života (např. zpěvačka Hana Zagorová – 75 let, býv. sovětský prezident Michail S. Gorbačov – 91 let, britská královna Alžběta II. – 96 let, francouzský režisér tzv. nové vlny Jean-Luc Godard – 91 let nebo řecká herečka Irene Papas – 96 let). V této plejádě osobností zcela zaniklo, že 19. srpna 2022 zemřela ve věku 93 let Raymonde Dien, francouzská mírová a protiválečná aktivistka z 50. let 20. století, která se stala symbolem francouzského mírového hnutí proti koloniální válce, kterou Francie vedla v Indočíně v letech 1946 – 1954.

Mladším čtenářům toto jméno asi již nic neřekne, proto si ho v krátkosti připomeneme. Z našich autorů ji ve svých historických knížkách o Vietnamu občas připomínal doyen české žurnalistiky Milan Syruček.

Raymonde Dien se proslavila tím, že 23. února 1950 zablokovala vojenský vlak na nádraží v městečku Saint-Pierre-des-Corps (poblíž města Tours), který vezl na frontu v Indočíně obrněná vozidla. (V Saint-Pierre-des-Corps je velký železniční uzel). Raymonde Dien si spolu s dalšími protiválečnými aktivisty lehla na koleje a tím přerušila časový harmonogram francouzské válečné mašinérie, což vyvolalo zuřivost francouzských kolonizátorů. Tento čin Raymondy Dien podnítil protiválečné hnutí francouzské veřejnosti (která stejně nazývala válku „la sale guerre – špinavou válkou“) a podpořil vietnamský lid proti francouzským kolonizátorům. Na památku této události jedna z ulic v Saint-Pierre-des-Corps dodnes nese jméno „Rue du 23. Février 1950.“

Vojenští činitelé, kteří vlak doprovázeli, upozornili na Raymondu Dien místní policii, která ji zatkla. Raymonde Dien byla stíhána za účast „na aktu poškození vybavení určeného k použití pro národní obranu.“ Byla uvězněna v Tours a spolu s ní byl stíhán i tajemník železničářské sekce CGT, francouzského odborového svazu, ten ale byl po 3 týdnech propuštěn. Raymondu Dien obhajovala právnička Marie-Louise Jacquier-Cachin, ale vojenský soud ji odsoudil po 2-denním procesu 1. 6. 1950 k ročnímu vězení a zbavení občanských práv na 15 let(!). Její proces byl politicky motivovaný a vedle Henriho Martina se stala symbolem opozice proti válce v Indočíně. Po odsouzení byla přemístěna do věznice v Bordeaux, kde byla uvězněna s 2 bývalými sekretářkami gestapa. Raymondě Dien a Henri Martinovi vyjádřil podporu Maurice Thorez, gen. tajemník FKS, tak jako celá řada pokrokových Francouzů, jako např. filosof Jean-Paul Sartre, básník Jacques Prévert, malíři Fernard Léger či Pablo Picasso.

(Raymonde Dien před francouzským soudem v roce 1950)

Na Vánoce 1950 byla Raymonde Dien propuštěna. V letech 1953 – 1958 byla jednou z předsedkyní Svazu mladých žen Francie (Union des jeunes filles de France). Henri Martin (1927 – 2015), bývalý námořník, byl pro své protiválečné aktivity v roce 1950 odsouzen na 5 let, nicméně v druhé půlce r. 1953 byl propuštěn. Francouzské úřady do roku 1950 trestaly přísně protiválečné aktivity, nicméně protože válka se stala velmi neoblíbenou a Francie nemohla provést mobilizaci – do války posílala kromě dobrovolníků příslušníky Cizinecké legie a také vojáky z kolonií, jako např. z Maroka, Tuniska, Alžírska, Senegalu, po r. 1950 bylo postupně od nejpřísnějších trestů upouštěno a francouzský prezident Auriol, jenž si tohoto byl zřejmě vědom, postupně tyto odsouzené omilostnil.

(Raymonde Dien v Berlíně

v roce 1951)

Raymonde Dien po propuštění pokračovala v boji za mír a spravedlnost pro vietnamský lid. Jak dosvědčují fotografie, v roce 1956 navštívila spolu s Henri Martinem Vietnam, kde se setkali mimo jiné i s prezidentem Ho Či Minem. V roce 50. výročí vítězství u Ðien Bien Phu (2004) spolu s Henri Martinem znovu navštívila Vietnam a měla velkou radost ze změn, které ve Vietnamu nastaly. V tomto roce (2. 9. 2004) byla také vyznamenána vietnamským Řádem a medailí přátelství.

(Raymonde Dien v roce 2012 se svými vietnamskými přáteli)

Po Raymondě Dien nese název jedna z ulic 7. okresu Ho Či Minova Města.

(Podle francouzské mutace deníku Nhan Dan zpracoval Ing. Jiří Homola – snímky převzaty taktéž z Nhan Dan).