CESTA SYNA MINISTRA OBRANY USA ZA HLEDÁNÍM PRAVDY A USMÍŘENÍ
Američan s vlasy soli a pepře stojí tiše v údolí Ia Drang na úpatí hory Chu Prong (Gia Lai). Před ním se rozprostíral prastarý smaragdově zelený les, ale před šedesáti lety to bylo divoké bojiště. Postarší vietnamský veterán, který ho doprovázel, tiše říká: „Spadlo zde skoro dvě stě mých kamarádů.“ Skloní hlavu, ke kmeni stromu položí kytici žlutých chryzantém, zapíchne hořící vonnou tyčinku do rudé země a začne plakat.
Tento muž je Craig McNamara, syn amerického ministra obrany Roberta McNamary, který osobně hledá pravdu a odpovědi o válce, která skončila před více než půl stoletím.
Robert McNamara – „hlavní architekt“ americké války ve Vietnamu – kdysi věřil, že posílení jednotek a přijetí strategie „vyhledej a znič“ může přinést vítězství. Ale jak byly lesy zpustošeny napalmovými bombami a chemikálií Agent Orange a počty amerických obětí stoupaly, pomalu se do jeho mysli vkrádaly pochybnosti. Nakonec byl nucen přiznat, že tato válka byla „strašná chyba“.V roce 1965 stál tehdy patnáctiletý Craig mezi davem demonstrantů proti válce ve Vietnamu. Ve stejné době, v Pentagonu, jeho otec utvářel vojenské strategie k rozšíření války. Craig si nikdy nedokázal představit, že o desítky let později vkročí na tato historická bojiště, kde jeho otec kdysi nařídil bombardování, postavil elektronické ploty a nechal použít ve válce Agent Orange. Nebyl vojákem, ale jeho život byl svázán touto válkou svým vlastním jedinečným způsobem.
„Když mi bylo deset, moje rodina se přestěhovala do Washingtonu, DC. Když mi bylo patnáct, chodil jsem do školy. Tehdy jsem válce ve Vietnamu moc nerozuměl,“ vzpomíná Craig.
Až jednoho dne se zúčastnil semináře o válce ve Vietnamu. Profesor z Dartmouth College hovořil o vietnamské historii a kultuře, o touze po sjednocení národa, který vydržel tisíce let válek, aby bránil svou vlast. Tvrdil, že zapojení USA do války bylo nejen špatné, ale bylo založeno na dezinformacích. Craig byl ohromen, když si uvědomil, že to, co o válce řekli jeho otec a americká vláda, není pravda.
Od té doby byly vztahy mezi Craigem a jeho otcem napjaté. Ptal se na mnoho otázek o americké válce ve Vietnamu, ale od svého otce nedostal žádnou odpověď. Zdálo se, že mezi nimi byla neviditelná zeď. Jeho otec odešel z Pentagonu, když mu bylo 17. Ale až v 18 letech se skutečně zapojil do protiválečného hnutí.
Craig si nikdy nedokázal představit, že o desítky let později vkročí právě na bojiště, kde jeho otec kdysi schválil bombové útoky, elektronické oplocení a použití Agent Orange. Nebyl to voják, ale jeho život zůstal zapleten do té války svým vlastním způsobem.
Robert McNamara, jeden ze strůjců americké války ve Vietnamu, který později pochopil,
že se tato válka vyhrát nedá…
Poté, co opustil Stanford University, Craig strávil několik let cestováním po Jižní Americe, pracoval na farmách, než promoval na University of California v Davisu s bakalářským titulem v oboru půdní vědy. Stal se ekologickým farmářem v naději, že přispěje k udržitelnějšímu potravinovému systému. Přesto ho válka ve Vietnamu dál pronásledovala.
V roce 1995 si přál doprovázet svého otce do Hanoje, aby se setkal s generálem Vo Nguyen Giapem (1911 – 2013), ale Robert McNamara odmítl.
„ Věřím, že kdyby mě povzbudil, abych se k němu připojil na jeho schůzce s generálem Giapem, mohl bych ho povzbudit, aby se omluvil za své rozhodnutí eskalovat válku a pomohl mu postoupit vpřed tím, že nabídne významné reparace vojákům a rodinám v USA i ve Vietnamu, jejichž životy válka navždy změnila, “ řekl Craig
Craig Mcnamara s úrodou vlašských ořechů (soukromé foto
Craiga McNamary, které poskytl deníku Nhan Dan)
Craig poprvé přijel do Vietnamu v roce 2017 se svou dcerou Emily. Cestovali po celé zemi, poznávali historii, kulturu a lidi, rozvíjeli hluboký vztah k Vietnamu. Začátkem března 2025 se na pozvání VTV4 (vietnamské televize) vrátil, aby natočil dokument „Střet vůlí“ k oslavě 50. výročí osvobození jihu Vietnamu.
Na historickém bojišti Ia Drang, kde se v roce 1965 odehrála první velká bitva mezi americkou armádou a osvobozeneckou armádou, se Craig prošel se dvěma veterány 66. pluku a na vlastní oči byli svědky stop, které válka zanechala. Více než 1 000 amerických vojáků a 900 vojáků Vietnamské republiky bojovalo čtyři dny s více než 2 000 vojáky Osvobozenecké armády, počínaje 14. listopadem 1965. Obě strany zuřivě bojovaly na blízko, „muž proti muži“.
Craig McNamara u plotu v Ia Drang.
Domnívám se, že kdyby mě povzbudil, abych se k němu připojil na jeho schůzce s generálem Giapem, mohl bych ho povzbudit, aby se omluvil za své rozhodnutí eskalovat válku a pomohl mu posunout se vpřed tím, že nabídne významné reparace vojákům a rodinám v USA i ve Vietnamu, jejichž životy válka navždy změnila.
Bylo to poprvé po 60 letech, co se dva veteráni, Nguyen Van Lung a Pham Van Dac, vrátili tam, kde ztratili stovky kamarádů. Když kráčeli po té rudé půdě, jejich těla se chvěla, až se jim z hrudi draly vzlyky. Jejich mysl zaplavily bolestné vzpomínky na jejich padlé kamarády. Craig je pevně objal a společně byli dojati…
„Můžeme odpustit, ale nikdy nezapomeneme,“ řekl veterán Van Lung. Craig si uvědomil, že pro ně může být za minulostí udělaná čára, ale válečné lekce je třeba mít na paměti, aby se chyby neopakovaly.
Když Craig plánoval svou cestu do Vietnamu, vezl s sebou vlajku Národní fronty osvobození Jižního Vietnamu – kterou jeho otec dostal jako relikvii bitvy poté, co ji americký voják odebral mrtvému vietnamskému vojákovi.
Vlajka, která visela na stěně jeho ložnice, byla vrácena Nguyen Van Lungovi a Pham Van Dacovi, aby připomněla tuto tragickou scénu. Všichni společně rozprostřeli vlajku. Vojenští veteráni se chvěli dojetím, když poznali zaschlou krvavou skvrnu svého kamaráda stále neporušenou, v rohu vlajky jasně označené nápisem: „17 – 11 – 1965.“
„Šli jsme ruku v ruce. Chtěli, abych věděl, že i když tato válka byla nenávistná, že odpustili svým americkým protějškům a strávili zbytek života tím, že chtěli mír mezi našimi národy,“ řekl Craig.
V rácená vlajka Národní fronty osvobození.
Craig navštívil Khe Sanh, hřbitov Truong Son, letiště Ta Con, most Hien Luong (provincie Quang Tri), vyvražděnou vesnici Son My, která je ve světě spíše známá pod jménem My Lai (provincie Quang Ngai). Navštívil také My Tho v provincii Tien Giang, kde se odehrála bitva u Ap Bac.
Pro něj tato cesta přinesla chybějící kousky vietnamské války. Od bitvy v roce 1963 u Ap Bac, kde bezpilotní, hůře vyzbrojení a nedostatečně zásobení vietnamští vojáci prokázali, že dokážou bojovat a významně poškodit lépe vybavené jednotky Armády Vietnamské republiky (ARVN) a americké poradce, až po první velkou bitvu mezi znepřátelenými stranami v bitvě u Ia Drang v roce 1965. V údolí Ia Drang se dva vietnamské pluky střetly s první divizí Kalvárie a prvním praporem Sedmé Kalvárie v nelítostných bojích v obtížném terénu.
„Moje nedávná cesta do Vietnamu poprvé osvětlila, že rok 1965 budu nazývat začátek konce. Tím chci říct, že to byl rok, kdy si můj otec uvědomil, že válku nemohou vyhrát USA,“ řekl Craig.
Robert McNamara se také potýkal s jeho rozhodnutími. Ve svých memoárech „In Retrospect: The Tragedy and Lessons of Vietnam “ představil 11 lekcí odvozených ze svých zkušeností z války. Craig se ale domnívá, že kdyby se těchto lekcí řídil, USA by nikdy nevstoupily do vietnamské války.
Na národním hřbitově Truong Son Craig sklonil hlavu a zapálil kadidlo v řadě za řadou hrobů táhnoucích se daleko do dálky. Před ním ležely tisíce vietnamských vojáků, kteří zemřeli v mládí a nesli s sebou nikdy nenaplněné sny a touhy. Zastavil se u neoznačeného hrobu, ohromen nápisem na náhrobku: Narozen 1950. Zemřel v dubnu 1968. V tu chvíli neudržel slzy. „Voják a já jsme se oba narodili v roce 1950 a zemřel v dubnu 1968, v roce, kdy jsme oba dovršili 18 let,“ řekl Crag.
C raig McNamara na Národním hřbitově Truong Son (v Quang Tri).
Během této cesty také představil své paměti „ Protože naši otcové lhali: Memoár pravdy a rodiny, od Vietnamu po dnešek “ ve vietnamském vojenském historickém muzeu. Kniha vypráví o tom, co zažil, co se naučil od svého otce a co doufá, že pochopí budoucí generace. Doufal, že historie nebude zapomenuta – a co je důležitější, že její chyby se nikdy nebudou opakovat.
„Při psaní svých pamětí jsem doufal, že dosáhnu toho, že osvětlím svůj vztah s milujícím a laskavým otcem. Chtěl jsem lépe porozumět tomu, jak může pozoruhodná lidská bytost, čestný muž, činit rozhodnutí, která vedla ke zničení a smrti milionů lidí,“ řekl.
Craig také poznamenal, že plánuje pokračovat ve svém úsilí o podporu míru a vzájemného porozumění mezi oběma zeměmi. Vyjádřil své přesvědčení, že dokumentární seriál VTV4 poslouží jako úžasný most v této misi. Bude také nadále spolupracovat s Projektem RENEW na podpoře odstraňování nevybuchlé munice a řešení následků Agent Orange/dioxin.
Craig McNamara se vydal hledat pravdu, ale po cestě objevil něco ještě většího. Pochopil, že válka nejsou jen čísla na mapě nebo strategie diskutované v zasedacích místnostech, je to nenapravitelná ztráta, kterou utrpěly miliony lidí. A jediné, co se dalo udělat, bylo zajistit, aby se ty samé chyby nikdy neopakovaly.
N a prvním snímku Craig McNamara a vojenský veterán Nguyen Van Lung, na snímku uprostřed Craig McNamara s třemi vojenskými veterány, kteří se zúčastnili kampaně Plei Me – Ia Drang a na posledním snímku je Craig McNamara a vojenský veterán Pham Van Dac.
(Podle deníku Nhan Dan zpracoval Ing. Jiří Homola)